Viktorka - příběh psaný životem

 

 

 VIKTORIA

 

    

 

Viktorka je jedna z mnoha koček, se kterými se osud příliš nemazlil. Naštěstí existuje spousta lidí, kterým budoucnost takovýchto koček není lhostejná. Viktorie se k nám dostala z jedné poměrně velké komunity toulavých a opuštěných koček, které žili na opuštěném místě, kde se mezi sebou nekontrolovaně  množili a jejich jediným zdrojem potravy byla strava určená především prasatům. Před několika týdny jsme měli první zkušenost s jednou kočičkou, právě z této komunity, kterou se podařilo odchytit a protože jsme zrovna v té době měli volné místo pro nový přírůstek, tak jsme se jí ujali. S odstupem času musíme konstatovat, že většina takovýchto koček má za sebou velmi špatné zkušenosti s lidmi a jejich důvěra k lidem je na bodu mrazu. Ani tato kočička nebyla výjimkou. První týden strávila převážně v úkrytu pod ústředním topením a nikdo se k ní nemohl přiblížit. Její strach z lidí byl opravdu velký. Vzhledem k tomu, že již delší dobu odmítala jíst a pila velmi málo, jsme byli rozhodnuti, že jí budeme muset krmit násilím. Naštěstí jsme k této variantě nemuseli přistoupit, neboť ostatním kočkám nebyla její situace lhostejná a nějakým způsobem docílili toho, že kočička se rozhodla opustit svůj provizorní úkryt a začlenila se mezi ostatní kočky a během následujících dnů se pohybovala po celém domě naprosto beze strachu. Díky tomu bylo získávání její důvěry mnohem snadnější. Po pár dnech se její důvěra v lidi natolik zlepšila, že nám dokonce dovolila téměř jakoukoliv manipulaci včetně koupele a postupnému rozčesávání její srsti. Teprve po té jsme mohli podrobněji řešit její zdravotní stav. Sérií veterinárních vyšetření jsme zjistili, že naštěstí netrpí žádnou vážnou chorobou a její největší zdravotní komplikací je zánět střev, což se dalo očekávat vzhledem k její předchozí životosprávě, a pak jsme také zjistili, že její polodlouhá srst je plná parazitů, ale nikoliv blech, jak jsme očekávali, ale vší, což pro nás bylo poměrně velké překvapení. Nicméně předepsaná léčba bez problémů zabrala a tato malá kočička byla během pár dní zcela zdravá a také její důvěra k lidem byla natolik dobrá, že mohla téměř okamžitě odejít do nového domova, což jí bylo umožněno díky jedné milé rodině, která se jí ujala a dnes je z ní největší mazlíček a miláček této rodiny.

 

 

  

     Díky těmto zkušenostem jsme příliš dlouho neváhali, když jsme byli požádání, zda bychom si nevzali k sobě další kočičku z této komunity. A tak se k nám dostala Viktorie. Jednalo se o pěti až šesti měsíční slečnu, která svým vzhledem nápadně připomínala Mainskou mývalí kočku. Vzhledem k tomu, že jsme se posléze dozvěděli, že se jedná o sestru té kočičky, která u nás byla před Viktorkou, jsme předpokládali stejný nebo alespoň podobný průběh jejího pobytu u nás, ale opak byl pravdou. Viki byla od prvního dne velmi společenská a hned první večer si k nám přišla lehnout na postel a k našemu velkému úžasu si ustlala hned vedle našeho psího miláčka. V průběhu dalších dnů si tato malá princezna zcela podmanila všechny členy rodiny a to včetně těch zvířecích, což nás naplňovalo optimismem , ale největší radost nastala , když jsme se dozvěděli, že ta milá rodina, která má u sebe její sestru, se rozhodla, že by si k sobě vzali i Viktorii. To bylo naprosto dokonalé. Co víc bychom  si mohli pro Viktorku přát než to, že bude mít nový domov v milující rodině a navíc tam bude ve společnosti své vlastní sestry. Jediný zádrhel byl v tom, že si Viktorie přinesla ze svého předchozího působiště dost nepříjemnou plíseň, která jí pokrývala téměř dvacet procent těla, takže jsme se dohodli, že jakmile tento sice zdlouhavý, ale nikoliv nevyléčitelný problém odstraníme, tak může Viki hned odcestovat za svou novou rodinou. Všechno šlo naprosto skvěle, plíseň pomalu ustupovala a Viktorku od nového domova dělilo jen pár dnů a nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo, že by se na tom mohlo něco změnit , ale jak už to v takových případech bývá, jeden den měla Viki před sebou vyhlídku na krásnou a dlouhou budoucnost v úžasné rodině a během pár minut se její budoucnost změnila na velmi nejasnou a smutnou. Všechno začalo tím, že jsme u ní zpozorovali, jak velmi špatně dýchá a začala mít záchvaty kašle. Sice jsme tyto příznaky přisuzovali nachlazení, ale přesto jsme se rozhodli zajet s ní na místní veterinární kliniku. Nejprve jsme trochu znervózněli, když naše veterinářka během poslechu Viktorie dost výrazně zvážněla a začala jí podrobovat sérii různých testů a vyšetření, aby si potvrdila svoje podezření. Bohužel pro Viki i pro nás se její podezření potvrdilo. Viki má problém se srdcem. Vyšetřením se prokázalo, že se jedná o nefunkční srdeční přepážku a vzhledem k infekcím, které si v minulosti prodělala se tento problém stal kritickým a navíc se ukázalo, že její plíce jsou již z části naplněné tekutinou, která jí způsobuje velké problémy s dýcháním. Po těchto šokujících informacích jsme se bez mrknutí oka shodli na tom, že ji v tom nenecháme a budeme bojovat s ní. Přestože jsme nemohli ignorovat fakta o jejím zdravotním stavu a ani to, že její prognóza je jeden až dva roky života ( za předpokladu, že bude pravidelně brát velké množství léků ) jsme byli odhodláni udělat vše co je v našich silách aby u nás Viktorka mohla vést spokojený a plnohodnotný život , což mimo jiné znamenalo, že jsme doma museli učinit spoustu úprav a nejrůznějších opatření abychom jí co nejvíce usnadnili způsob života. . Jedním z nejdůležitějších opatření, kterým jsme se museli zabývat, bylo omezení styku Viktorky s nemocnými kočkami, protože pro Viktorku by i obyčejné nachlazení mohlo mít katastrofální následky, dále jsme museli všechny pelíšky vybavit plenami, neboť léky na srdce, které musí pravidelně, několikrát denně užívat, jí sice pomáhají, ale špatně se vyrovnává s vedlejšími účinky těchto léků jako je  pomočování, zažívací potíže ( zvracení, průjem ,….) . Dále nám bylo doporučeno, učinit vhodná opatření, aby se Viktorka nemohla dostat z bytu ven a to ani na zahradu, abychom eliminovali možnost jejího nachlazení a vlivu možných alergenů, což není zrovna jednoduchý úkol , když ostatní kočky na zahradu chodí.  Nicméně ani na chvilku jsme si nepřipustili, že by to kdokoliv z nás chtěl vzdát. Léčba Viktorky byla sice od počátku nákladná, ale její částečné zlepšení nám dávalo motivaci do dalšího pokračování. Když už jsme se pomalu začali smiřovat s tím, že s Viktorkou nikdy neoslavíme její třetí narozeniny, tak nám svitla malá hvězdička naděje v podobě odborné konzultace na specializované veterinární klinice, kde jsme se dozvěděli, že tento srdeční problém lze řešit operativní cestou, ale samozřejmě že nic není zadarmo a takováto operace vyjde řádově na desítky tisíc korun a navíc vám nikdo nemůže předem zaručit stoprocentní úspěšnost zákroku, ale i tak jsme měli radost, že nějaká možnost existuje a přesto že v současné době je v celém světě nepoužívanější slovní spojení „finanční krize“, tak doufáme, že se nám potřebnou částku na její operaci podaří nějakým zázrakem  sehnat  a  dát tak Viktorce šanci na dlouhý život, proto v  současné době děláme maximum abychom této malé princezně umožnili podstoupit jedinou šanci na její záchranu. V každém případě pevně doufáme, že se nám potřebnou částku podaří ušetřit  dříve než bude pro Viktorku příliš pozdě a že tento smutný příběh bude mít  šťastný konec.

Bohužel Viktorka se svého šťastného konce nedočká, protože vyšetření jejího srdíčka na specializované klinice v Praze, prokázalo, že se jedná o kombinaci dvou srdečních vad a tím pádem můžeme zapomenout na jakoukoliv možnost operace nehledě na to, že už pouhá narkóza by ji mohla zabít. Takže Viktorka zůstavá v Hradeckém depozitu tzv. "na doživotí" , což bohužel nebude nijak dlouho, protože dle prognózy z lékařské zprávy je s námi už "přes čas", také proto s ní oslavujeme každý den jako by měla narozeniny. Pokud by nám někdo z Vás chtěl jakkoliv pomoci s jejím rozmazlováním, budeme jenom rádi.

Kontakt

Další šance z.s. ič: 22873163 tel. 1: 605 751 717
tel. 2: 739 477 900
dalsisancedknl@seznam.cz info@dalsisance.cz