Lupínek

láčemea nejde nám psát....věděli jsme, že to přijde, že se to blíží, že už moc společného času nemáme. Našemu klučíkovi se onkologický nález rozšiřoval až moc rychle. Lupínku nezlob se na nás, dělali jsme co jsme mohli, aby ses u nás měl dobře, nevěděli jsme, jak dlouho to bude, přáli jsme si, aby jsi se s Karlíkem přestěhoval a ještě si užil nový pokojíček. Už jsi neviděl, ale dnes jsem slyšel a cítil, jak mi říkáš, že už chceš jít spinkat tam nahoru. Už jsi tam, kde tě nic nebolí, když jsi odcházel byli jsme s tebou. Nezapomeneme na tebe, tvoji Jirka a Iva. Děkujeme paní doktorce Maškové, za usilovnou péči o kocourka a také paní doktorce Taslerové, která ho doprovodila tam nahoru......dobrou Lup